Historický park v obci Velké Březno je citlivě zasazen do překrásné dramatické krajiny Českého středohoří a rozprostírá se kolem půvabného romantického zámečku. Dnes ho můžete navštívit i vy. Kdo ví, možná tu najdete inspiraci pro zahradnické úpravy na své vlastní zahradě.
Současná rozloha parku činí 5,5 hektaru. Zhruba uprostřed parku stojí takzvaný nový velkobřezenský zámek,a v bezprostřední blízkosti zámku je upravena malá francouzská zahrada s fontánkou a pestrými květinami. Ostatní části parku jsou realizovány v anglickém (tedy přírodně-krajinářském) stylu a vše je situováno mírně do svahu. Jako v každém správném anglickém parku, i tady jsou nejpodstatnější dřeviny, tedy stromy a keře. Napočítali byste jich kolem pěti set! A některé z nich jsou opravdu pozoruhodné. Nejsou prostě jen staré, jsou také vzácné a mají za sebou pohnutou historii.
Park pro princeznu
Jejich příběh se začal psát v době, kdy velkobřezenské panství zakoupil osvícený pán, Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína, nejvyšší purkrabí Království českého. Ten si zde v letech 1842‒1844 nechal postavit skromný empírový zámeček a kolem upravit malý park. Že jeho zahradní architekt ani zahradníci při zakládání parku nevykáceli stromy, které už kolem rostly, ale dovedně do parku zakomponovali, to asi není třeba dodávat. Ty stromy byly pěkné tehdy a jsou pěkné i dnes, kdy imponují svou mohutností.
Další změny pro zdejší dřeviny nastaly v době, kdy Velké Březno vlastnil vnuk původního hraběte Chotka, známý bouřlivák, cestovatel a diplomat Karel. Ten se v roce 1885 ‒ když mu bylo rovných třicet let ‒ oženil s půvabnou princeznou Adelheidou von Hohenlohe-Langenburg, devatenáctiletou dívkou z velmi vznešeného rodu. V té době ovšem březenský zámek rozhodně nevypadal jako reprezentativní sídlo, které by nové paní domu poskytovalo patřičný komfort. Karel si toho pochopitelně byl dobře vědom, a proto se již před svatbou rozhodl uskutečnit velkorysou přestavbu, jejíž součástí bylo i zvelebení a rozšíření zdejšího parku. Byly vyhotoveny projekty, shromážděny peníze, objednáno vybavení ‒ a mohlo se začít. Nakonec se park rozkládal po polovině úbočí Zámeckého vrchu a zvolna klesal až k mohutnému toku řeky Labe.
V „novém“ parku zůstaly původní stromy, hlavně lípy a duby, ale jestliže měli park domácí (a hlavně dámy) plně využít, bylo třeba, aby byl zajímavý a také vybavený. Jak? Inu, Adelheida byla mladá, moderní, sportovně založená žena, a tak kromě klasických odpočívadel, fontánek, potůčků a rybníku s lekníny byl v parku vybudován také plavecký bazén, tenisové hřiště a kuželník. Hřiště byste dnes hledali marně, ale bazén i kuželník tu jsou, a plně funkční.
Pokud jde o stromy, světaznalý Karel se nemínil spokojit jen tak s něčím, a tak si u různých dodavatelů objednával všelijaké zvláštnosti: Z východních zemí byl přivezen například jerlín japonský, zmarličník japonský a také tři druhy magnolií a liliovník tulipánokvětý ‒ stromy, jež bývaly v Číně součástí proslulých palácových zahrad. Ze střední Ameriky připutovaly původní divoké rododendrony, které až dodnes bývají každé jaro doslova obsypány množstvím sněhobílých květů. (Na historických fotografiích můžete kromě jiného vidět také roztomilé malé keříčky, které jsou uspořádané do tvaru podkovy v trávníku před hlavním vstupem do zámku. Dnes je tato „podkovička“ podstatně mohutnější a někdejší drobné keříky už tvoří cosi jako malý les. ododendronový hájek. Botanikové sem do parku jezdí často právě kvůli těmto původním divokým rododendronům. Jsou tu jako neocenitelný živý genofond. Všechny dnes známé barevné kultivary byly totiž v průběhu let vyšlechtěny právě z tohoto druhu.)
Smutné mezidobí
A co se s parkem dělo dál? Do roku 1945 byl odborně opečováván šesti hraběcími zahradníky. Potom se přes něj přehnala divoká léta poválečných zmatků a osídlování pohraničí a následovala desetiletí, která kultuře a krásnu také zvlášť nepřála. Zámek i s parkem byl zkonfiskován a úřadovala zde armáda, později třídicí dětský domov, politická škola a opět armáda. Z parku zmizely sochy a sošky, zahradní nábytek i ozdobná zábradlíčka, kamenné cestičky zarostly plevelem a náletovými dřevinami, odlehlá zákoutí posloužila jako obecní smetiště. Smutný osud, který potkal značnou část českých starobylých parků. Dnes už devastace naštěstí nepokračuje a park je opět krásným a klidným místem k odpočinku i rozjímání. Jen je škoda, že některé jeho části jsou nenávratně pryč ‒ například unikátní systém vodovodního potrubí a sběrných studní, který po léta fungoval. Bezchybně a bez jakéhokoli nároku na energie. Přiváděl dostatek kvalitní pitné vody do zdejší kuchyně, prádelny, konírny, plaveckého bazénu, dvou vodotrysků i do rybníka. Na konci devadesátých let dvacátého století byl však místními nesmyslně a zcela zbytečně zničen.
Potěšení v každé roční době
Ale věnujme se raději tomu, co nás tu v současnosti může potěšit. Jsou to zachovalé „raritky“, ve kterých si zmiňovaný hrabě Karel tolik liboval. Můžeme si prohlédnout třeba ambroň západní, jinan dvoulaločný nebo jedlovec Mertensův. Zajímavým stromem je sříhanolistý dub letní. Pokud jste z názvu usoudili, že bude mít nějaké výstřední listy, nemýlíte se. Jsou tak důkladně „vystříhané“ a roztřepené, až to vypadá, že snad tento strom napadla sarančata nebo jiný žravý hmyz. A když budeme dále pozorně sledovat stromy a keře, které na své procházce parkem míjíme, pak kromě různých zajímavě vybarvených javorů, topolů a lip uvidíme například i buk, jehož listy mají něžně růžové okraje, nebo třeba magnolii opakvejčitou, která na rozdíl od běžných magnolií nekvete zjara, ale v létě (a jejíž květy mají v průměru klidně i dvacet centimetrů a listy jsou i půl metru dlouhé). A v krásné zahradě nesmějí samozřejmě chybět květiny: Pokocháme se pohledem na rozrostlé lekníny, na spoustu letniček a fuchsií a také na stoleté hortenzie a dřevité pivoňky.
Velkobřezenský park má jednu ohromnou výhodu: Kdysi ho pan hrabě ‒ sám nadšený zahradník ‒ navrhoval ve spolupráci s odborníky, a tak dodnes platí, že ať člověk přijde v kterémkoli ročním období, vždy je na co se podívat, čím se potěšit a k čemu přivonět. Že je tu krásně na jaře, není třeba vysvětlovat. Za každým zákrutem travnatých a kamenitých stezek se nám naskytne nový, nečekaný výhled. Fotograf si tu rozhodně přijde na své: rododendrony osmi barev, omamně vonící azalky, bílé a růžové magnolie, žlutý dřín a štědřenec, fialový divoký šeřík, bílé a červené jírovce, mnohokvěté jabloně a další a další krasavci… Kdo sem zavítá například v podzimních dnech, kdy už se příroda ukládá k spánku, toho tu uvítá hotový karneval: Mnoho druhů javorů hýří spoustou barev od žluté přes zářivě oranžovou a červenou až po karmínovou a fialovou, přidají se sladce žluté lípy, oranžovohnědé duby a zelené jehličnany, a to vše je vkusně doplněno množstvím barevných plodů různých tvarů a velikostí.
O zdejších stromových zajímavostech by se toho dalo napsat ještě mnoho. Můžete si park také projít s některým z průvodců nebo si popovídat s místními starousedlíky a posedět s nimi na lavičce nebo v kavárničce na nádvoří.
Jako doma
Návštěvníci Velkého Března si často velmi pochvalují příjemnou, vpravdě rodinnou atmosféru, která v zámku i jeho okolí vládne. Připadá jim, že tu není ani stopy po nějaké dávno mrtvé historii, že to tu vlastně stále žije. Je možné, že to podobně budete vnímat i vy. Když navštívíte park, zámek, a třeba i zdejší pivovar a seznámíte se blíže s životními osudy hrabat Chotkových, budete se tu třeba i vy zakrátko cítit jako doma. A možná si při prořezávání keřů na své zahrádce zavzpomínáte na březenský park a na cestovatele hraběte Karla.