V současné době se už asi jen málokdy stane, aby v „nečtenářské“ rodině vyrostla kukačka – malý čtenář. „Uč je činiti činěním, neboť děti opičátka jsou, co uhlédají dobrého neb zlého, hned dělají," nabádal Jan Amos Komenský, a ten pán věru věděl, co o výchově dětí říká. Chcete, aby vaše dítě četlo? Vytvořte mu k tomu podmínky.
Čteme novorozencům. V každé ženě to není, aby si dokázala hned od prvních dnů povídat se svým dítětem. A přitom dítěti nic tak nelahodí, jako maminčin hlas. Stydíte se s miminkem hovořit? Čtěte mu. Čtěte mu to, co sama právě máte rozečteno: vysokoškolská skripta, historický román, příručku jak se starat o novorozeně – cokoliv. Děťátko bude klidně usínat a celá rodina si zvykne na rituál, že před spaním se čte.
Čteme dítěti, a čteme s dítětem. Je třeba rozlišovat, co, jak a kdy dítěti čteme. Čtení s dítětem zařazujeme do denního programu. Vybíráme obrázkové knihy se zvířaty nebo s říkadly. Povzbuzujeme dítě k práci s knihou otázkami. Opakováním tříbíme jeho výslovnost, nepodporujeme jeho žvatlání opakováním zkomolených slov, vždy je vyslovujeme správně. Před spaním by naopak mělo dítě jen poslouchat. Volíme proto dějové příběhy (čteme na pokračování), čteme vyrovnaným a klidným hlasem.
Knížka není hračka. Od nejútlejšího věku by dítě mělo chápat, že kniha je nosičem informace a svým způsobem i krásna. I v případě, že si vytvoří ohrádku z leporela, komentujme zapojení obrázků do hry, nechvalme technickou vynalézavost. Při úklidu hraček by knížky neměly končit v jedné hromadě s kostkami, ale dítě by mělo vědět, že knížka je ukládána do knihovny (třeba na poličku).
Napodobování. Aby dítě bralo čtení jako normální činnost, musí mít kolem sebe příklady. Jestliže bude znát maminku sedící nanejvýš nad šestákovým časopisem a tatínka jen s televizním ovladačem v ruce, těžko se z něho stane čtenář knížek. Pro maminku je velmi náročné odpovídat na otázky: Mami, co děláš, a co čteš, a o čem je ta knížka. Ale my přece chceme, aby se dítě o čtení zajímalo!
Knihovnička. To je další problém, na který se zapomíná. Knihy se z rodin vytrácejí. A v dětských pokojíčcích knihovničky zhusta úplně chybí. Námitky, že jsou knihy drahé, neobstojí. S knížkami se dnes až šeredí. Není vůbec žádný problém domácí knihovničku vybavit za maličko peněz nebo zdarma. Porozhlédněte se v domácnostech rodičů a prarodičů. Vždyť takový Neználek, Medvídek Pu, Pinocchio či Děti z Bullerbynu se v nezměněné podobě vydávají skoro padesát let a příběhy nezestárly v čase. Aby dítě četlo, musí mít kam sáhnout. A musí se naučit prožívat tu nedočkavou radost, když očima běhá po hřbetech knih a vybírá titul.
Čtěte dětem klasické pohádky. Řeči o tom, jak jsou pohádky kruté, hororové a podobně, už každý slyšel. To už nefrčí. Děti moc dobře chápou, co je pohádka a co realita. Pohádky jsou psány krásným jazykem, věty jsou krátké, děj logický – proto pohádky přežily tolik století, nic lepšího zatím vymyšleno nebylo.
Foto: Pixmac.cz